Blog tenisového experta

(NE)nahraditelní – aneb odchod královny

(NE)nahraditelní – aneb odchod královny

Platí to pro většinu sportů, ale třeba i pro filmový či umělecký svět. Skoro každý, kdo pořádá nějakou velkou akci, turnaj, závod, zápas nebo koncert, či natáčí nový hollywoodský film, přeje si, aby právě tam startovala (či hrála) nějaká osobnost, chcete-li, velká hvězda. Přesněji řečeno, ta největší.

Královna v „běhu“ - aneb bojovnost nade vše

Královna v „běhu“ - aneb bojovnost nade vše

Tenisové léto 2016 už bylo ve své druhé polovině a Karolína právě zaznamenala svůj největší dosavadní turnajový úspěch na okruhu WTA, když zrovna vyhrála velký turnaj v Ohiu, a to v Cincinnati (kat. Premier 5). K turnajovému titulu to nebyla nijak snadná cesta, Kája přehrála hráčky jako Ostapenko, Kuznětsovu, Muguruzu a nebo pak ve finále Angelique Kerber 6/3, 6/1.

Australian Open - Neporažení "tři králové"

Australian Open - Neporažení "tři králové"

Když se ohlédnu zpět a podívám se na odehrané grandslamy posledních let, v drtivé většině mi přijdou v mnohém jako by byly přes pomyslný "kopírák". A tím myslím především tři největší osobnosti (a jejich výkony), které se na tenisových kurtech pohybují. Federer - Nadal - Djokovič, tři ikony a zároveň ambasadoři bílého sportu, bez kterých si prakticky grandslamy už ani nedovedu představit

(NE)pohodový letošní Australian Open

(NE)pohodový letošní Australian Open

Ať už si vezmete kterýkoliv turnaj „velké čtyřky“, tedy grandslamů, určitě každý má své osobité kouzlo a mnohé „nej“, které tyto výjimečné turnaje řadí až na úplný pomyslný vrchol pyramidy turnajů hraných v tenisovém roce. Jsou to právě grandslamy, které přitahují největší pozornost tenisové veřejnosti...

Tenisové emoce s (NE)respektem

Tenisové emoce s (NE)respektem

Je tomu již opravdu hodně dávno. Hrála se exhibice tenisových velikánů, mezi Kenem Rosewallem a čerstvým wimbledonským vítězem Janem Kodešem. Po jednom nepovedeném úderu prvně jmenovaného, ke mně přes polovinu kurtu doklouzala zahozená raketa a zastavila se mi u nohou...

Tenisový rok 2019 – ATP ve znamení „celebrit“

Tenisový rok 2019 – ATP ve znamení „celebrit“

Když se otočím zpět a podívám se na celý uplynulý tenisový rok, tak mi přijde, že se tak trochu zastavil čas. A to je dobře. Co mám na mysli? Především ty největší tenisové „celebrity“ – tedy chcete-li osobnosti, které se na tenisovém okruhu již po mnoho let úspěšně prezentují – bez kterých by byl (a bude) světový tenis hodně ochuzen.

V hlavní roli trenér??

V hlavní roli trenér??

Prakticky po většinu svého profesního, tedy tenisového, života jsem se cítil jako trenér. A i když jsem časem (částečně) vyměnil tenisovou raketu za manažerskou židli (samozřejmě opět „tenisovou“), cítím se jím dodnes. Proč se o tom zmiňuji? Protože i když jsem měl hájit své trenérské řemeslo, často tomu bylo naopak. Jak to myslím? Tak, že jsem mnohokrát opakoval hráčům, se kterými jsem spolupracoval (nyní mám na mysli především už ty trochu starší), aby nikdy příliš nepřeceňovali pozici trenéra.

Masters – skutečný „vrchol“ sezóny?

Masters – skutečný „vrchol“ sezóny?

Sám sebe se ptám – je Masters opravdu vrcholem každé sezóny ATP/WTA!? Co se týká kalendářně, tedy tím, že je Masters posledním velkým turnajem každé sezóny, tak určitě. Když to ale vezmu podle úrovně jednotlivých zápasů a výkonnosti hráčů, kteří se svojí výbornou sezónou do turnaje kvalifikovali, a pak také zájmem diváků (to především v případě Masters WTA), tak tomu opravdu podle mého názoru není.

(NE)sběrači ručníků

(NE)sběrači ručníků

Myslím, že si už jen málokdo vzpomene na tenisové časy, kdy si hráči při změně stran nemohli ani na chvilku sednout a tedy odpočinout. Nebylo na co, resp. chyběly židle nebo lavičky. Dnes to může vypadat až trochu směšně a až neuvěřitelně, ale bylo tomu tak. Vše jde dopředu – a to platí samozřejmě i v případě tenisu.

(NE)přežitý čopovaný bekhend

(NE)přežitý čopovaný bekhend

Už v době, kdy se poprvé objevil na tenisové scéně legendární Björn Borg, jsem častokrát slýchával, že budoucnost tenisu bude patřit obouručnému bekhendu – že ten jednoručný prakticky vymizí a s ním pak především ten se spodní rotací neboli „čop“, chcete-li „slajs“. Samotnému se mi to neposlouchalo moc dobře, jelikož svůj „čop“ jsem považoval za svou hlavní zbraň.

US Open – gigant mezi turnaji

US Open – gigant mezi turnaji

Myslím, že každý z tenistů či tenisových fanoušků má svůj oblíbený turnaj – tedy úplně ten nejoblíbenější. Když bych měl na nějaký turnaj ukázat já, byl by to, co se týká oblíbenosti, právě US Open. Jistě, krásných turnajů, kam se rád vracím, je celá řada a každý má svá specifika. Dvojnásob to platí u grandslamů a pak především třeba u Wimbledonu. Ten se prakticky vymyká všemu ostatnímu. Ale jak jsem již řekl, já osobně upřednostňuji turnaj v New Yorku. Proč?

Wimbledon – turnaj turnajů – Král (NE)padl

Wimbledon – turnaj turnajů – Král (NE)padl

Ve své knize „Cesta na tenisový trůn“ uvádím, že Masters, turnaj ATP / WTA hraný vždy na konci každé tenisové sezony, je turnajem za odměnu. Zkrátka za to, že hráč měl veleúspěšný rok. Wimbledon je turnajem za odměnu také, ale umožněný podstatně většímu množství hráčů, než pouze osmi nejlepším. Kdo by si nechtěl zahrát turnaj, který je „králem“ mezi ostatními turnaji.