Australian Open - Neporažení "tři králové"

Když se ohlédnu zpět a podívám se na odehrané grandslamy posledních let, v drtivé většině mi přijdou v mnohém jako by byly přes pomyslný "kopírák". A tím myslím především tři největší osobnosti (a jejich výkony), které se na tenisových kurtech pohybují. Federer - Nadal - Djokovič, tři ikony a zároveň ambasadoři bílého sportu, bez kterých si prakticky grandslamy už ani nedovedu představit. Když si vezmeme každou tenisovou sezonu, to od jejího začátku, a rozdělíme si ji na čtyři části, tedy myšleno na 4 grandslamy, tak jen z pohledu statistiky, přesněji řečeno získanými GS tituly, je to pohled fascinující.

Australian Open = Novak Djokovič - 8 titulů.

Roland Garros = Rafael Nadal - 12 titulů.

Wimbledon = Roger Federer - 8 titulů.

A co US Open? - tam si tituly všichni tři jmenovaní rozdělují tak nějak "spravedlivě" a rovnoměrně. Djokovič má 3 a celkově nasbíral 17 GS. Nadal na US Open triumfoval 4x (celkově 19 GS), a Roger Federer se v New Yorku radoval 5x (celkově 20 GS). 

Když všechny tyto "GS tituly" těchto velikánů sečteme, dostaneme se na neuvěřitelné číslo, 56 singlových grandslamových titulů.

Letošní Australian Open nebyl výjimkou. Opět to byli především tito tři protagonisté, na které se upínaly nejvíce zraky tenisových příznivců. Samozřejmě, na záda jim dýchá "smečka" mladých hráčů, ale vavříny z těchto turnajů jim zatím stále unikají. K tomu mně navíc přijde, že s výjimkou D. Thiema, jejich tenisová úroveň je na turnajích "velké čtyřky" o něco slabší, než na jiných turnajích okruhu ATP v průběhu kalendářního roku.

Určitě však stojí za zmínku dvě finálové účasti (RG, Australian Open) v případě Thiema anebo nevyzpytatelný D. Medveděv, jak to předvedl při posledním US Open. Jestli to však bude stačit, ukáží až následné grandslamy, třeba hned ten příští, což je "Nadalovo" Roland Garros!? Zatím to ale vypadá, že i v letošní sezóně bude vládnout zkušenost a pak i také "tenisová posedlost". Protože tito tři šampioni nevyhrávají pouze nesporným tenisovým umem, ale pak také především svým srdcem.

Autor: Vladimír Houdek

Foto: Martin Sidorják / STP