(NE)sběrači ručníků

Myslím, že si už jen málokdo vzpomene na tenisové časy, kdy si hráči při změně stran nemohli ani na chvilku sednout a tedy odpočinout. Nebylo na co, resp. chyběly židle nebo lavičky. Dnes to může vypadat až trochu směšně a až neuvěřitelně, ale bylo tomu tak. Vše jde dopředu – a to platí samozřejmě i v případě tenisu.

Hráči měli krátká potítka nebo dokonce někdo i malý ručníček založený za pasem. Pamatuji se, jak jsem poprvé viděl hrát Ivana Lendla s dlouhými potítky a mně připadala v té době až příliš velká.

Ale proč se vlastně nad tím zamýšlím? Naopak nyní, co je zcela běžné, že si hráči nosí na svou polovinu dvorce ručník a prakticky se po každé výměně otírají (někdy to vypadá, že možná ani nemusejí). Není tomu ani tak moc dávno, to když jsme pořádali v Praze turnaj WTA, stále jsme řešili, kam s ručníkem – aby nezakrýval nějakou z reklam, nepadal ze židle čárového rozhodčho apod. Každý turnaj si to řeší zkrátka tak nějak po svém.

Ale co sběrači? Již samotný název „sběrač“ či „podavač míčků“ hovoří jasně. Ptám se – proč by tedy měli sběrači hráčům podávat i ručníky!? Odpovědí se nabízí samozřejmě několik a tou asi nejpádnější bude, že je to v rámci plynulosti hry a že by se samotní hráči dostávali do časové tísně, aby zvládli časový limit připravit se na další bod, a i v návaznosti na televizní přenosy se tím zápasy neprodlužovaly. Já s tím ale nesouhlasím. Časový limit je daný a hráč by se tomu měl dokázat přizpůsobit.

Sběrači, a to především ti na grandslamech, se připravují na svojí práci i několik měsíců, přičemž pro většinu z nich jde především o zábavu a čest být na kurtu v blízkosti velkých hvězd. V poslední době jsem si všiml, že i takto skvěle připravení sběrači jsou kolikrát zmateni z toho, zdali hráč ručník vyžaduje či ne.

Řekl bych asi následující – nemyslím si, že by sběrači měli být na kurtu od toho, aby hráčům podávali ručníky, anebo při střídání stran pití. Jsou tam přesně dle definujícího názvu „podavači míčků“. Ale když už je v současnosti tolerováno, anebo přesněji řečeno umožněno hráčům to, aby využívali sběrače i nad rámec „pouhého“ sbírání, měli by se hráči i patřičně k těmto dětem (pozn. na některých turnajích k dospělým) chovat. Ve velké míře a většině tomu tak opravdu je, ale nedalo se v poslední době nevšimnout řekněme určitého nepříliš uctivého chování právě ze strany některých hráčů vůči sběračům. Překvapující je, že takovéto chování jsem zaznamenal více od těch mladších hráčů, tedy vycházejících hvězd, ale určitě by se našli někteří z řad starších a zkušených hráčů.

A proto na samotný závěr, nedá mi to, abych neřekl, že já „hlasuji“ pro sběrače míčků a ne pro „podavače ručníků“.

Autor: Vladimír Houdek

Foto:  Martin Sidorják / STP