Soumrak velkých finále

Když se podívám zpět do mých dětských let, vzpomínám si, jak jsme se všichni těšili a nemohli se dočkat, až se bude hrát další grandslamové finále a že budeme sledovat souboje těch největších tenisových hvězd.

Od začátku „open éry“ – kdy kralovali na tenisových dvorcích takové osobnosti, jako např. Rod Laver nebo Bilie Jean King – se odehrávaly v grandslamových areálech obrovské bitvy těch největších hráčů tenisové historie.

Kdo by si nevzpomněl na památná „epická“ finále: Borg – McEnroe nebo McEnroe – Connors, na rivalitu mezi zmiňovanými, když do ní ještě vstoupili další hráči jako Ivan Lendl, Boris Becker, Stefan Edberg nebo Mats Willander. Výměna „stráží“ probíhala tak nějak plynule a přirozeně, pak se na scéně objevili Agassi se Samprasem, přičemž v těsném sledu je následovali Federer, Nadal, Djokovič nebo Andy Murray.

Ani v ženách tomu nebylo jinak a tak třeba utkání mezi Chris Evert a Martinou Navrátilovou vždy patřila mezi to nejlepší, co tenisový svět do té doby viděl. A bylo skvělé, že do této dekády tenisové historie významnou měrou zasáhla i Hanka Mandlíková, a to právě v řadě nezapomenutelných a vítězných GS finále.

V této době do světa tenisu také vlétla fenomenální Steffi Graf a krátce po ní její velké tenisové rivalky Arantxa Sanchez Vicario a pak především Monika Seleš. Když ještě neopominu hráčky typu Kim Clijsters, Justin Henin, Jenifer Capriati, Martinu Hingis – dostaneme se až do současnosti, a to k Marii Šarapovové, Venus Williams a pak především k hráčce která patří dle mého soudu ke třem největším osobnostem (společně s Navrátilovou a Graf) v celé tenisové historii, Sereně Williams.

A proč se ohlížím do historie? Důvod je jediný. Zatímco v mužích stále drží pevně v rukou první příčky světového žebříčku ATP nestárnoucí „trio“ hráčů: Djokovič, Federer, Nadal, a také pouze tito hráči (až na naprosté výjimky) si pravidelně rozdělují „grandslamové“ vavříny, tak v ženách je situace naprosto odlišná. Důvodem je, že žádná hráčka nedokázala navázat na velká jména minulosti, a díky přibývajícím letům Sereny (38) je ženský tenis v situaci, kdy se každým týdnem prakticky dozvídáme jiné jméno vítězky turnaje, a to i těch grandslamových.

Otázka zní, jestli je důvodem větší konkurence oproti minulosti, anebo chybějící faktor výjimečné osobnosti. Podle mého – obě odpovědi jsou správně. Konkurence je dnes větší v mnoha směrech a ohledech, to určitě. Ale i při větší konkurenci, jak bylo řečeno, i tak se po dlouhé tenisové roky v mužích drží v čele jmenovaní: Federer, Nadal, Djokovič. A nic na tom nemění ani to, že jim vehementně šlapou na paty třeba D. Thiem, Tsitsipas nebo Saša Zverev. Naopak, právě tohle ještě více vyzdvihuje výjimečnost N+D+F. Věřím, že nebýt zdravotních trablů A. Murrayho, byli by tam stále ještě všichni čtyři.

Tyto velké osobnosti světového tenisu, s mírnou nadsázkou, tak trochu zkrátili kariéru minulé tenisové generaci, sebrali desítky „grandslamových“ titulů té současné a díky své dlouhověkosti i „budoucí“ generaci.

Když si před začínajícím grandslamem pokládáme otázku, zda-li Roland Garros vyhraje i potřinácté Rafa Nadal, Wimbledon podeváté Federer, anebo Australian Open poosmé Novak Djokovič, je to právě ono, na co se diváci těší. Chtějí vidět ve finále tyto osobnosti nebo alespoň jednu z nich. Vidět fantastická představení jako tomu bylo při letošním Roland Garros v zápasech: Djokovič – Thiem, Nadal – Federer nebo Nadal – Thiem. Snad je budeme ještě vídat několik dalších sezon, i když čas je neúprosný.

V ženské části pavouka jsme se dřív ptali, zda-li dojde na souboj prvních dvou nasazených hráček, později jsme k tomu přidali pár konkurentek, před nějakou dobou se říkalo, že GS může vyhrát kterákoliv hráčka z první „desítky“ WTA. Nyní to však vypadá, že se počet stále rozšiřuje a vyhrát může v ženském pavouku kdokoliv. V mužském to nepřipadá v úvahu.

Soumrak velkých finále díky Nadalovi, Federerovi, Djokovičovi zatím nehrozí. A to i díky vysoké úrovni a formě dalších hráčů, jako je např. Tsitsipas a Thiem. V ženách je situace odlišná. Žádnou velkou oslnivou bitvu jsem při letošním RG v ženské části pavouka neviděl. Věřím, že návrat ve formě hrající Sereny nebo Marie Šarapovové by byl velkým oživením a mohl navrátit trochu větší zajímavosti a atraktivity.

.Autor: Vladimír Houdek

Foto: Martin Sidorják