Příspěvek na auto


Bylo mi asi pětadvacet let, když jsem si koupila své první auto. Nejhorší na tom bylo, že mi nikdo na auto nechtěl přispět ani korunu. Vy se možná divíte a říkáte si, proč by mi někdo měl přispívat také na auto, že si ho mám koupit sama. Tohle je sice pravda a já s vámi souhlasím, ale na druhou stranu se mi nelíbilo, že mému bratrovi někdo přispěl padesát tisíc korun na auto a potom mé starší sestře také někdo přispěl dvacet tisíc korun na automobil. Měli řidičské oprávnění, tak proč ne? Já jsem sice už dlouho řidičské oprávnění měla, ale auto jsem si pořizovala až později, protože jsem na to neměla peníze.

Moc ráda jezdím na výlety.

Na auto jsem si nechtěla brát žádnou půjčku, ani jsem si na automobil nechtěla brát leasing. Chtěla jsem si to koupit za hotové, stejně tak jako mí dva sourozenci. Jenomže opravdu nechápu, proč mi také nikdo na to nepřispěl. Všichni dostali nějaké peníze, dostali několik desítek tisíc korun a já jsem na to nedostala nic. Řeknu vám, že jsem se ze začátku docela dost urazila a moc mě to trápilo, protože absolutně nechápu, proč oba dva mí sourozenci dostali na svůj první automobil nějaké peníze a já jsem nedostala na svůj první automobil vůbec nic. Kdyby mi třeba někdo přispěl alespoň padesát tisíc korun, tak si auto koupím třeba o tři roky dříve. Jenomže takové se musela opravdu dlouho šetřit.

Jsem ráda, že už také mohu řídit.

Zkoušela jsem také rodičům dávat najevo, proč mi také nepřispěli alespoň třeba deset tisíc korun, ale oni jednoznačně vůbec na to nereagovali. Určitě věděli, o co mi jde. A také určitě věděli, že chci vědět, proč mi také nepřispěli několik tisíc korun. Proč to dali jenom mým sourozencům a dodnes to nevím. Ani nevíte, jak moc mě to trápí tvé. Kdybych se alespoň dozvěděla nějaké informace, tak bych to třeba pochopila. Jenomže když nevím nic, tak jsem stále naštvaná. Nebo jak byste na to reagovali vy?